Akromantule

Je nestvůrný osmioký pavouk schopný lidské řeči. Pochází z neprostupné džungle Bornea. Charakteristické znaky - husté černé chlupy po celém těle, velké rozpětí nohou (až 15 stop - cca 4,5 metru), klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají a jedovatý sekret. Akromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Samice - větší než samec - klade až 100 vajec najednou o velikosti nafukovacího míče a tato patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. Známý zástupce - Aragog se všemi potomky.Jed Akromantule je velmi cenněný jako přísada do lektvarů.
Abraxan

 (jeden z velkých koní, kteří v Ohnivém poháru přivezli delegaci z Krásnohůlek) – je to jméno koně, který tahal po obloze vůz se slunečním bohem Heliem. Z řecké mytologie.
Auguron
 

Rovněž známý jako irský fénix - jeho domovem je Británie a Irsko, ale lze jej nalézt i v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který vzdáleně připomíná podvyživeného supa. Je nesmírně plachý a hnízdí v trnitých keřích. Živí se velkým hmyzem a vílami, létá pouze za hustého deště - jinak se skrývá v hnízdě tvaru slzy. Jeho charakteristické hluboké a rozechvělé houkání se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Později (za trpělivého průzkumu) se zjistilo, že pouze oznamuje příchod deště. Brka augurona jsou pro psaní nevhodná, protože odpuzují inkoust.
Bazilišek

Obecně1: Bazilišek je jednou z našich nejoblíbenějších příšer. Ve fantazii různých vypravěčů se proměňuje buď v hada plivajícího jed nebo ve vzteklého ještěra, obrovitého draka nebo ve skutečnou nestvůru, která má hlavu a křídla kohouta, naroubované na tělo hada. Setkání s baziliškem je vždy hrůzné - Harry se s ním v "Tajemné komnatě" utkává v podobě obludného, velikého, zeleného hada - a končí smrtí, neboť své oběti může zabít pouhým zjevem. Poprvé se o tomto roztomilém plazu dočítáme u Plinia Staršího, latinského autora z 1 století po Kr., v jehož díle nazvaném Přírodopis je zachycena většina z představ, jež staří římané chovali o světě a přírodě. Podle Plinia je bazilišek malý, leč smrtelně nebezpečný had (měří nějakých 30cm) a jeho vlastí je Afrika. Tento "hadí král" -jak se mu říká podle výrůstků připomínajících korunu na jeho hlavě(basiliskos znamená v řečtině malí král)- se ke své kořisti přibližuje nikoli jako ostatní hadi, kteří se vinou po zemi, nýbrž útočí se vzpřímeným tělem a pod jeho dechem se mohou vznítit křoviska a pukat kameny. Bazilišek žil na poušti -ne snad proto, že by se mu tam líbilo, ale že se pod jeho spalujícím dechem nakonec zem proměnila v poušť, ať se usadil kdekoli. Jeho jed byl tak silný, píše Plinius, že když baziliška proklál kopím jezdec na koni, jed pronikl zbraní vzhůru a zabil nejenom jezdce, ale i toho koně. Ovšem Bazilišek měl hned dvě "Achillovi paty" (jakkoli je podivné mluvit o patách u hada): nesnášel pach lasičky a kokrhání kohouta. Pokud jste se baziliška chtěli zbavit za pomocí lasičky, museli jste nejprve baziliška nalákat do lasiččí nory a pak ucpat všechny vchody, aby had podlehl lasiččím výparům. Zabít baziliška za pomocí kohouta se zdá daleko snazší, neboť jak uvádí římský autor Aelianus, pouhý zvuk kohoutího kokrhání u něj vyvolává smrtelné křeče (i několik kohoutů v bradavicích tak na zásah Toma Raddleho přišlo o život právě proto, aby byl bazilišek v tajemné komnatě uchráněn podobného osudu). Nejúčinnějším prostředkem obrany se tedy zdá být zrcadlo nastavené Baziliškovi tak, aby zahynul děsem při osudném pohledu na sebe sama. Jako i u mnohých fantastických stvoření měl i Bazilišek pravděpodobně svůj reálný vzor. V jeho případě by jím mohla být smrtelně jedovatá kobra egyptská, která se pohybuje s hlavou vztyčenou a na hlavě má kresbu připomínající korunku. Ve starověku bylo obvyklé, že spisovatelé popisovali zvyky a zvířenu dalekých zemí, aniž kdy opustili brány vlastního města a spíše se ve svých popisech spoléhali na zprávy z druhé ruky, úst cizích cestovatelů, kteří svá vypravování bezpochyby okrašlovali, jen aby jim dodali na zajímavosti. Od jednoho takového vypravování k druhému se pravděpodobně rozvíjela pověst o baziliškovi. Ve středověku začaly populární bestiáře mýtických zvířat baziliška popisovat jako prapodivnou nestvůru s tělem hada (v řecké a římské tradici to byl prostě had) a hlavou, křídly a někdy také kohoutími pařáty. I tato podoba tvora byla nazývána bazilišek a byla prý k vidění již nejenom v Africe, ale také v Anglii. Nepravděpodobná kombinace hada s kohoutem vznikla zřejmě z pověsti o tom jak se bazilišek rodí říkalo se, že se líhne z vejce slepice, které bylo sneseno na svahu a vysezeno žábou. Právě tuto podobu baziliška -s tělem pokrytým buď peřím nebo šupinami- dobře znali a hojně zobrazovaly středověké umění a heraldika. Bazilišek z tajemné komnaty patří ovšem zcela jasně ke staršímu typu: je to jednoznačně ohromný had, jak se ostatně sluší na dědice zmijozelova. Obecně2: Bazilišek americký. Patří do čeledi leguánovitých. Je neškodný, až 60 centimetrů dlouhý a živí se bylinkami a hmyzem. Žije v tropických oblastech Ameriky. Před nepřáteli seskakuje z pobřežních stromků nebo křovin do vody a rychlostí asi 12 km/h utíká po vodní hladině. Rychle se odráží dlouhými prsty s blanitým lemem na zadních končetinách, takže se vůbec nestačí potopit. Za nějakou chvíli zpomalí, potopí se pod hladinu a dál pokračuje v útěku plaváním. HP: Rovněž známý jako hadí král - je zářivě zelený plaz dorůstající délky až 50 stop (15 metrů). Samec má šarlatový chochol na hlavě a mimořádně jedovaté zuby, ovšem nejnebezpečnější zbraní je pohled jeho velkých žlutých očí. Přímý pohled do nich přináší okamžitou smrt. Líhne se ze slepičího vejce vysezeného ropuchou. Jeho pěstování je nezákonné, ale dobře se obchází, protože při kontrole stačí vytáhnout vejce zpod ropuchy. Dožívají se několik stovek let, při dostatku potravy. Podle oficiálních záznamů v Británii nebyl spatřen přinejmenším 400 let.
Blikač

V angličtině Clabbert.Tvor žijící v korunách stromů, vypadající jako kříženec opice a žáby. Původně z jižních amerických států, ale byl vyvezen do celého světa. Má hladkou holou kůži, mramorově zeleného vzhledu a plovací blány na všech končetinách. Paže i nohy silné a obratné, což umožňuje skákání ve větvích. Na hlavě krátké rohy a široká ústa v neustálém šklebu, ovšem plná ostrých zubů. Žere ještěrky a ptáky.. Nejvýraznějším znakem je ale velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká při nebezpečí. Američtí kouzelníci je už hromadně nechovají (čemuž napomohly pokuty) jako signalizaci přítomnosti mudlů a tak svým sousedům už nemusí vysvětlovat, proč mají ještě vánoční světýlka nainstalovány na stromech v červnu.

Blátoplaz

Je obyvatelem bažin a je možno jej nalézt v Evropě, Severní i Jižní Americe. V nehybném stavu připomíná kus ztrouchnivělého dřeva, ale bližší ohledání odhalí tlapky s plovacími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží bažinatými mokřinami a živí se především malými savci, ale dokáže nepěkně poranit i kotníky kolemjdoucích lidí. Jeho nejoblíbenější pochoutka je však záhon s mandragorou.
Bodloš
 

Anglickým názvem Knarl.Bodloše si mudlové obvykle pletou s ježkem - jsou opravdu téměř k nerozeznání. Pokud v severní Evropě nebo Severní Americe necháte venku něco k snědku ježkovi a ráno je to pryč - byl to ježek. Pokud máte zahradu ráno zpustošenou - tak si bodloš myslel, že jej chcete vlákat do pasti.
Bublinatka

Anglicky se jmenuje Plimpy.Kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Není nijak nebezpečná, přestože s oblibou oždibuje nohy a oblečení plavců. Obývá hluboká jezera a miluje jako potravu vodní šneky. Jezerní lidé ji považují za parazita a zbavují se jí svázáním gumových nohou, pak ji odnese proud.
Bubák
 

Bubák Tedy boggyrt, proslulá postava severoanglického folkloru je velice proměnlivé strašidlo: obvykle je sice neviditelný, ale dokáže se zhmotnit v podobě člověka, zvířete, kostry nebo dokonce démona. Spolu s oním exemplářem, který profesor Lupin drží zavřený ve skříni, si většina boggartů libuje ve strašení lidí. říká se, že přítomnost těchto všetečných stvoření bezpečně poznáme podle bezdůvodně opakovaně zabouchnutých dveří, znenadání zhasínajících svíček a záhadných zvuků ozývajících se v domě. Zlovolnější boggarti číhají v temnotě u cest a osamělé poutníky dokáží vyděsit někdy i k smrti. Bubák je příbuzným, či by se dalo říci nezvedeným dvojčetem mnohem sympatičtějšího brownieho. V anglických pověstech vystupuje brownie jako pomocník v domácnosti, který se o dům v němž žije stará jako o vlastní a jeho majiteli nosí štěstí. Umí uklízet, dodělá za vás rozdělanou práci, peče chléb, sklízí obilí, pase ovce a spravuje rozbité nářadí i potrhané oblečení. Jako odměnu za vykonanou práci očekává každý večer misku mléka nebo smetany a kus koláče. Nabídnout mu něco většího by ho urazilo - brownieové jsou velice citliví a není těžké si je pohněvat. Pokud se urazí může jejich místo zastoupit právě boggart. HP: "Strašidlo, které mění tvar. Umí na sebe vzít podobu čehokoliv, co nás podle jeho názoru nejvíc vyděsí." (HP a Vězeň z Azkabanu, str. 120). Při střetu s bubákem je lepší, je-li pohromadě víc lidí - bude totiž zmatený a dokáže se těžko rozhodnout, v co se proměnit. Bubáka je možné zneškodnit kouzlem riddikulus, které ho donutí vzít na sebe podobu něčeho hodně legračního. Smích ho vykolejí natolik, že zmizí.
Chiméra

Vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Je divoká, krvelačná a neobyčejně nebezpečná!!! Její vejce jsou neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami.
Dlaždičoun
 

Dlaždičoun se anglicky jmenuje Jarvey.Vyskytuje se v Británii, Irsku a Severní Americe. Vypadá jako přerostlá fretka, co umí mluvit - skutečného rozhovoru není schopen - to překračuje jeho duševní schopnosti. Omezuje se obvykle na krátké, vulgární fráze, zato je chrlí v nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami nebo hraboši.
Běhnice

Anglicky nazývána Doxy.Známá jako kousavá víla se často omylem za skutečnou vílu považuje, byť je zcela jiným živočišným druhem. Má miniaturní lidskou podobu, ale je pokryta černým ochlupením a má po páru rukou a nohou navíc. Mají rády chladnější klima - severní Evropa a Amerika. Kladou až 500 vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mladé se líhnou za dva až tři týdny. Běhnice má dvě řady ostrých a jedovatých zubů - po kousnutí je vhodné aplikovat příslušné sérum. Jako přípravek proti běhnicím se používá "Běhnicid".
Drak

HP: Patří k nejproslulejším, ale také nejobtížněji skrývatelným fantastickým zvířatům. Samice jsou obvykle větší a agresivnější, ale i k drakovi by se měl přibližovat jen vyškolený a obratný kouzelník !!! Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. Existuje 10 základních plemen draků: čínský ohniváč, hebridský černý, maďarský trnoocasý, norský ostrohřbetý, novozélandský opálooký, obyčejný velšský zelený, peruánský zmijozubý, rumunský dlouhorohý, švédský krátkonosý, ukrajinský železnobřichý Pamatujte, že kdykoliv je to možné, drak sežere člověka - lidé patří k dračí pochoutce! Obecně: Draci byli na zemi nejsilnější a nejčistší bytosti, jakožto ztělesnění krásy, síly a moudrosti. Některé jiné bytosti jim jejich žití záviděli a tak je začali pronásledovat. Tito dračí nepřátelé, jejichž síla pramenila ze zloby, závisti a strachu, nakonec draky vyhnali do jiných světu Jen národ Kentaurů znal celou pravdu o dracích bytostech, o jejich síle a laskavosti. Proto se i Kentauři stali terčem divokých barbarských lidí. Kentauři před svým zánikem na zemi napsali o sobě a o dracích celé kroniky, aby byla paměť země zachována. Tyto kroniky jsou pamětí celé země a ne jen lidstva, jak se lidé mylně domnívají Dnes si sami lidé tyto dračí kroniky zakázali, protože by tak mohl skončit věk lidstva na této planetě. Po zpřístupnění těchto textů by zavládl chaos nad lidskou nedostatečností a základní lidské hodnoty by se zhroutily. Jen málo lidí nahlédlo do kousků listin o dracích. Jak drak vypadá - je to vlastně obří zvětšenina ještěrky: má křídla, tělo pokryté šupinami. dvě nohy, dlouhý ocas a tlamu plnou zubů čínský ohniváč, hebridský černý, maďarský trnoocasý, norský ostrohřbetý, novozélandský opálooký, obyčejný velšský zelený, peruánský zmijozubý, rumunský dlouhorohý, švédský krátkonosý, ukrajinský železnobřichý >> jsou to divocí čistokrevní draci. Draci dokáži opravdu létat, dokonce se pohybovat pod vodou protože mají tělo protáhlé jako had. Oheň: vlastnost, které se lidé na dracích nejvíce obávají . Plamen má doslova pekelnou teplotu a snadno živé maso a kosti obrátí v popel. Ačkoli, ne všichni draci chrlí plameny. Někteří mají dech ledově studený, další plivají kyselinu a další svůj dech vůbec nepoužívají jako zbraň. Nejsilnější plamen má Ohnivý drak a Rudý drak. Proces potravy začíná lovem. Drak uloví kořist a pozře ji. Potrava se dostane do prvního žaludku, kde je natrávena. Pak pokračuje do druhého žaludku, kde je proces trávení ukončen a tělu jsou dodány všechny potřené látky. Z nestravitelných zbytků dračí žaludek vydestiluje vodík, který se následně shromažďuje ve speciálních žlázách. V těchto žlázách ho drak může s skladovat velmi dlouho. Ve chvíli kdy drak potřebuje použít svůj ohnivý dech, je vodík uvolněn a pod vysokým tlakem veden do tlamy, kde se mísí se vzduchem dalšími chemikáliemi, které si rovněž drak vyrábí. Tato směs se okamžitě vznítí a při hoření dosahuje velmi vysokých teplot. Před popálením chrání draka rychlost, kterou je vodík vytlačován ze žláz. Kdyby tato rychlost klesla pod určitou hranici, došlo by ke zpětnému zášlehu. A jistě si všichni dokážeme představit jak to s takovým drakem dopadne. Ještě dodám ze do dechu je přidána esence drakových magických schopnosti . Chůze: Oni vlastně ani moc nechodí. Když musí tak po dvou i po 4, na dlouhé vzdálenosti ale létají. Jak umírají: To nikdo neví, někteří drakologové si mysli ze dosáhli tak velkých magických schopnosti ze vůbec neumírají přirozenou smrti. Draka může zabít jiný drak, nebo magická zbraň či kouzlo, ale drak by musel být mladý, proto lidé plenily dračí hnízda a rozbíjeli vejce když byl drak na lovu.
Drsnochvost

Démoni žijící ve venkovských oblastech Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovitým ocasem a úzkýma černýma očima. Má ve zvyku se vetřít mezi selata do chlívku a čím déle zůstane neodhalen, tím déle statek stíhají různé pohromy. Pokud je ze statku zahnán čistě bílým psem, už se nevrátí
Duch
 

Nehmotná podoba již zemřelého člověka, nesoucí jeho vlastnosti, povahu i znalosti. Jsou stříbřitě zářící, průhlední, nemohou se dotknout ničeho v hmotném světě, dokáží tudíž procházet pevnými materiály. Na “dotek” jsou chladní jak led. Projít duchem je velice nepříjemný zážitek jak pro člověka, tak pro ducha samotného, nemají proto rádi, když je někdo ignoruje a nenamáhá se je obcházet. Zdá se, že duchové jsou vázaní na určité místo, například na místo, kde zemřeli nebo kde strávili značnou část svého života, a nemohou nebo nechtějí se od něj příliš vzdálit. Ne všichni zemřelí se stávají duchy. Spíš se zdá, že takový osud čeká jen malé procento čarodějů a čarodějek, kteří za svého života nebyli šťastní. Duchové nemohou zemřít, působí však na ně určitá kouzla, ačkoli se projevují jinak, než u lidí. Není známo, za jakých podmínek a jestli vůbec může duch přestat existovat.
Duhovec
 

Gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a jeho sliz je tak jedovatý, že vše přes co přeleze seschne a shoří. Tento jed je jednou z mála známých látek, které dokáží usmrtit černovřesy.

Dvoubřitník
 

Suchozemský tvor kamenitých pobřežních oblastí Evropy. Sice se značně podobá humrovi, ale pro lidi je nestravitelný - vyvolává vysoké horečky s ošklivou zelenou vyrážkou. Má asi 40 cm, je světlešedý s tmavozelenými skvrnami a jeho kousnutí má vedlejší účinek. Oběť je po dobu jednoho týdne pronásledována obrovskou smůlou.

 

 
Erumpent
 

Velké šedé africké zvířátko , obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až 1 tuna a z dálky je možno si jej splést s nosorožcem. Tlustá kůže odpuzuje většinu kouzel. Rodí vždy jen jedno mládě. Obvykle není útočný, ale je-li vyprovokován, následky jsou katastrofální - roh prorazí COKOLIV a vstříknutí tekutina je výbušná. Populace není početná, protože samci se v období páření často vyhazují do vzduchu. Rohy, ocasy a výbušná kapalina se užívají k přípravě lektvarů - patří mezi obchodovatelné zboží skupiny B - nebezpečné a podléhající přísné kontrole
Fénix

Je to majestátní, jasně rudý pták velikosti labutě s dlouhým zlatým ocasem, zobákem a spáry. Místem výskytu je Egypt, Čína a Indie. Dožívá se obrovského věku díky regeneraci spálením a povstáním ze svého popela jako mládě. Je absolutně mírumilovný. Dokáže kdykoliv zmizet a znovu se objevit. Jeho zpěv zvyšuje odvahu čistého srdce a zlé plní strachem. Slzy mají mocný léčivý účinek. Fénix je zajímavý i tím,že jen málokteří kouzelníci si ho dokázali ochočit. Nejznámějším Fénixem je asi Fawkes, Fénix profesora Brumbála.
Ghúl
 

Je sice ošklivý, ale není zvlášť nebezpečný. Podobá se slizkému kolozubému obrovi a sídlí na půdách či stodolách patřících kouzelníkům, kde se živí můrami a pavouky. Hlasitě skučí, občas hází kolem sebe předměty, ale pokud na něj osobně narazíme, přinejhorším výhružně vrčí. Takového Ghúla mají třeba i Weasleyovi

 
Grif
 
Je původem z Řecka - tvor s předníma nohama a hlavou gigantického orla, avšak tělem a zadníma nohama lva. Býval využíván ke střežení pokladů. Obvykle jsou Hastrmanec

Britský a Irský vodní démon, který na sebe bere nejčastěji podobu koně s orobincem místo hřívy. Když nic netušící oběť nasedne, potopí se s ním ke dnu a tam jej pozře (mimo vnitřností). Dá se zneškodnit uzdou umístěnou správně umisťovacím kouzlem. Největší známý hastrmanec obývá skotské jezero Loch Ness a jelikož na sebe bere různé podoby od vydry až k vodnímu hadovi, jeho skutečná totožnost mudlům uniká, stejně jako démon samotný.

divocí a vzteklí, ale několik málo obratných kouzelníků se s některými gryfy dokázali spřátelit. Žerou pouze syrové maso.

 
Hipokampus
 

Jeho pravlastí je Řecko (nyní celé Středozemní moře) a má hlavu i přední část těla koně a zadní připomíná gigantickou rybu. Klade velká poloprůhledná vejce, jejichž skořápkou je vidět pulce.
Hrabák

Hrabák je Britské zvířátko. Připomíná většího krtka a má zálibu ve všem, co se třpytí. Je mírumilovný, ale může v domě způsobit velké škody. Žijí v doupatech až 20 stop (6 metrů) hluboko pod povrchem a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat. Hrabák trápil třeba profesorku Umbridgovou v pátém ročníku.

Jednorožec
 V dospělosti (7 let) je to sněhobílý kůn s rohem, hříbata jsou zlatá, později stříbrná a stávají se stále více plašší - spíše k sobě pustí čarodějku, než kouzelníka. Obvykle se užívá roh a žíně, které mají velké kouzelné vlastnosti. Krev je má také, ale je neobyčejně podlé a trestuhodné zabít jednorožce. I tak to udělal třeba profesor Quirell aby získal tuto krev pro Lorda Voldemorta.
Jedomet

Vyskytuje se na dně Středozemního moře. Je to 30 cm dlouhý primitivní tvor - chrlící rourka a jedový váček. Při ohrožení se smrští a útočníka postříká jedem. Vodní lidé jej užívají jako zbraně a odběr jedu pro přípravu lektvarů podléhá přísné kontrole.

 
Jehlanka
 

Ostnitá ryba Atlantského oceánu. První byly vytvořeny jako nástroj pomsty mudlovským rybářům a na tomto místě jsou sítě vždy prázdné a rozervané.

 
Karkulinka
 

Trpasličí tvorečkové žijící v děrách na starých bojištích nebo kdekoliv kde tekla krev. Pro osamělé mudly jsou velmi nebezpečné, protože za temných nocí se pokoušejí je ubít k smrti. Nejrozšířenější jsou v severní Evropě.

 

 
Kentaur
 

Kentaur má lidskou hlavu, hruď a paže spojené s koňským tělem, jehož srst může mít různou barvu. Je inteligentní a schopný lidské řeči, ale na vlastní žádost nejsou považováni za "osoby". Mají své vlastní prostředky ochrany proto je mudlové, i přes značné rozšíření, neobtěžují. Konec konců kentauři kašlou stejně i na kouzelníky - mezi nimi a mudly nedělají rozdíl. Jejich životní styl a zvyky proto nejsou známy. Zajímají se hodně o astronomii a rádi čtou budoucnost z hvězd.
Kluběnka
 

Je rozšířená po celém světě. Je to krotký tvor kulovitého tvaru, pokrytý hebkou, hořčičně zbarvenou srstí. Miluje mazlení a lehce se o ni stará. Je-li spokojená, vydává tichý bzučivý zvuk. Čas od času se z těla vynoří dlouhý růžový jazyk a spořádá, na co přijde - od zbytků jídla až po pavouky. (I holuby z nosu spících kouzelníků).

 
Kůrolez
 

Tvor plnící funkci strážce stromů. Západní Anglie, jižní Německo a některé skandinávské lesy. Měří maximálně 25 cm a jako by jej tvořila kůra a větévky s dvěma malýma hnědýma očkama.. Je mírumilovný a plachý, ale je-li ohrožen jeho strom, dokáže zle poranit dřevorubcovy oči. Za porci stínek je možné z jeho stromu získat dřevo na hůlku.
Leprikón
 

Někdy též známý jako šprýmařík je inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice - přesto je velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá asi 20 cm a je zelený. Přestože umí mluvit, stejně jako kentauři netouží po změně statutu na "osobu". Rodí živá mláďata a na svou existenci s oblibou upozorňuje mudly a tak je v jejich literatuře stejně často, jako víla. Substance, kterou umí vytvořit vypadá jako zlato, ale po několika hodinách zmizí. Není znám případ, že by způsobili trvalou újmu člověku. Leprikóni často bývají jako maskoti Irského famfrpálového mužstva
Lesní mužíček
 

Je tvor podobný elfům a pochází z německého Schwarzwaldu. Měří asi 90 cm, má špičatý obličej a pochechtává se pronikavým vysokým smíchem, kterým dokáže okouzlit zvláště děti. Jeho zájmem je odlákat je a sníst. Díky přísným kontrolním opatřením německého ministerstva kouzel se počet obětí v posledních staletích radikálně snížil.

 
Maguár

Původní šlechtění v Anglii, nyní již v celém světě. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu. Je nezávislé, inteligentní a občas i agresivní, ale pokud si někoho oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Má schopnost odhalit nežádoucí a podezřelá individua a pokud jeho majitel zabloudí, spolehlivě jej dovede domů. Může se křížit i s obyčejnými kočkami, ve vrhu mají až osm koťat a k chovu je třeba zvláštní povolení (jako pro hafoſe a pastelníčky), pro neobvyklý vzhled, který přitahuje pozornost mudlů.
Mizenka
 

Je popelavě zbarvené prase bradavičnaté v oblasti Konga a Zairu. Ovládá umění neviditelnosti, takže je velmi obtížné se jí vyhnout nebo chytit. Její kůže je velmi ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů
Mozkomor
 

Mozkomor - slizké stvoření s kápí, které se jakoby vznáší nad zemí, ve své přítomnosti vysávají radost a štěstí, svým "polibkem" vysají člověku duši a stává se schránkou bez rozumu. Obývají věznici Azkaban, kde dělají strážné, je to někde v Severním moři. (tedy aspoň do 5.dílu ji obývali.) k jejich zahnání je třeba formule Expecto patronum - kouzlo vyvolávající patrona, buď beztvarý stříbrný oblak nebo konkrétní tvar, který je schopen zadržet nebo odehnat mozkomora/y.


 
Mořský had
 

Mořští hadi se nacházejí v Atlantském a Tichém oceánu i ve Středozemním moři. Jejich vzhled je sice hrozivý, ale není potvrzeno, že by zabil člověka. Dorůstá délky až 100 stop (cca 30 metrů); má koňskou hlavu a dlouhé hadovité tělo.


 
Měsíčník
 

Nesmírně plachý tvor, který z doupěte vylézá jen za úplňku. Má hladké světlešedé tělo, kulaté vypouklé oči na temeni a čtyři pavoukovité nohy s obrovskými ploskými chodidly. Ve světle měsíce provozují na zadních nohou složité tance (mudlové potom zkoumají složité vzorce v poli s obilím a dodnes jsou pro ně neřešitelnou záhadou). Je to fascinující pohled a stříbřitý trus užitý před východem slunce na kouzelné bylinky zvýší jejich výnos i kouzelnou sílu.
Nundu
 

Toto východoafrické zvíře je možná nejnebezpečnější šelmou světa - gigantický leopard, který se však pohybuje úplně tiše a dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud jej nedokázalo zneškodnit méně než 100 plně spolupracujících kouzelníků.
Obroun
 

Je neobyčejně vzácný gigantický tur se zlatou srstí, který se objevuje v neobydlené divočině Severní Ameriky i dálného východu. Krev obrouna, tomu kdo ji vypije, propůjčí obrovskou sílu. Potíže s jejím získáváním znamenají, že poptávka vždy vysoce převyšuje nabídku.

 
Okamie
 

Vyskytuje se na Dálném východě a v Indii. Je to dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem - cca čtyři a půl metru délky. Živí se ptáky a drobnými savci, ale napadne každého, kdo se k ní přiblíží, zvláště pokud brání vejce, jejichž skořápky jsou z nejčistějšího stříbra.

 
Pastelníček

Je africký pták s neobvykle křiklavě barevným opeřením ( oranžoví, růžoví, citrónově zelení nebo žlutí). Jsou zdrojem ozdobných písařských brků a kladou i zářivě vzorovaná vajíčka. Zpočátku příjemný zpěv později dohání posluchače k šílenství. Proto jsou prodáváni začarovaní umlčovacím kouzlem a to je třeba každý měsíc obnovovat. Opět jen na povolení.

 

Polovid
 

Tvor žijící na Dálném východě, ale je jen stěží objevitelný, neboť v případě vlastního ohrožení se umí učinit neviditelným - vidí jej pouze kouzelníci k jeho lovu kvalifikovaní. Polovid je mírumilovné býložravé zvíře, vzhledem připomíná elegantní opici s velmi dlouhou, hedvábně stříbřitou srstí. Jejich kožešina je nesmírně ceněná, protože z jejich srsti se tkají neviditelné pláště.

 Popelec
 

Vzniká z kouzelného ohně, kterému je dovoleno dlouho a nekontrolovaně hořet. Je to tenký světlešedý hádek se zářivě rudýma očima, který se zrodí z řeřavých uhlíků ohně a odplazí se do stínů obydlí, kde hoří tento oheň - zůstává po něm popelem posypaná stopa. Žije pouze jednu hodinu, ale za tuto dobu vyhledá temné a neobydlené místo, kde naklade jasně červená a intenzivně žhnoucí vejce. Nejsou-li včas nalezena a zmražena kouzlem, obydlí podpálí. Zmrazená vejce jsou nesmírně ceněná jako přísada do nápoje lásky nebo snězená, jsou lékem proti zimnici.

 
Pětinoh

Známý i jako chlupatý MacBoon. Je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která miluje zvlášť lidské maso. Žije jen na ostrově Drear u pobřeží severního Skotska a tak se toto stalo nezakreslitelným teritoriem. Připomíná rudohnědou chlupatou hvězdici na stejně chlupatých pěti nohách zakončených kopyty. Postoj nohou jako u pavouka.
Ramora

Stříbrná ryba Indického oceánu se silnými kouzelnými schopnostmi. Dokáže ukotvit lodě a je strážným andělem námořníků. Je chráněna mnoha zákony před kouzelnickými pytláky, neboť je tvorem, jehož schopnosti jsou ceněny.
Rarach

Nejčastějším místem výskytu je anglický Cornwall. Jsou kovově modří, až 25 cm vysocí a velice nezbední. Přestože nemají křídla, umějí létat. Dorozumívají se pisklavým švitořením, které je srozumitelné jen jiným rarachům. Rodí živá mláďata.
Rotulice

Je hmyz s domovem v Austrálii, centimetr a půl dlouhá, jasně safírově modrá a létá tak rychle, že mudlové si jí nevšimnou a i kouzelníci obvykle až po štípnutí. Toto způsobuje závratě a následně levitaci. Křídla jí vyrůstají z temene hlavy a otáčejí se tak rychle, že celá rotuje. Žihadlo má na spodní části těla. Sušení žihadla se používají pro přípravu několika lektvarů a jsou (pravděpodobně) jednou z ingrediencí cukroví šumivé bzučivky.

Runovec

Prapůvodně žil v zemičce Burkina Faso v Africe. Tříhlavý, jasně oranžový had s černými pruhy je asi 2 metry dlouhý a velmi nápadný. Proto lesy které obývá jsou nezakreslitelné. Sám o sobě není nijak agresivní a byl chován jako domácí miláček. Levá hlava (had proti vám) plánuje, prostřední je snílkem, pravá je kritikem a počínání obou hlav hodnotí nepřetržitým podrážděným sykotem. Zuby pravé hlavy jsou neobyčejně jedovaté. Málokdy se dožije vysokého věku, protože hlavy mají sklon na sebe útočit a velmi často chybí pravá hlava - to když zbylé se spolčí a ukousnou ji. Jediný známý tvor, který svá vejce vyvrhuje ústy. Ceněná surovina lektvarů duševní svěžesti

Salamandr

Drobná ještěrka žijící v ohni a živící se plameny. Je jasně bílý, ale podle teploty ohně i modrý nebo rudý. Mimo oheň přežijí asi 6 hodin, jsou-li pravidelně krmeni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, ze kterého vzešli. Jeho krev má skvělé léčebné a rekonvalescentní účinky.
Scvrček
 

Stříbrozelená ještěrka délky asi 30 cm žijící v Británii a Irsku. Dokáže se podle libosti scvrknout a tak ji mudlové ještě nezaznamenali. Její kůže je ceněná surovina pro výrobu měšců a peněženek, neboť v přítomnosti cizího člověka se smrští a jsou jen těžko k nalezení

Sfinga
 

Egyptská má lidskou hlavu na lvím těle a již více než tisíc let ji kouzelníci využívají k hlídání cenností a tajných úkrytů. Je velmi inteligentní a vyžívá se v hádankách a hlavolamech, ale opravdu nebezpečná je jen tehdy, kdy je ohroženo to, co hlídá.

Smrtiplášt
 

Známý jako živoucí rubáš - se naštěstí vyskytuje jen velmi vzácně v pásmu tropického klimatu. Je podobný centimetr a půl tlustému plášti (tlustější jen v případě, že přednedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Svou oběť obalí a zadusí - zastaví je jen Patronovo zaklínadlo, ale jelikož obvykle napadá spící, mají jen zřídka možnost zaklínadlo úspěšně použít. Nezbude ani stopa po oběti, ani po o něco tlustším plášti, který opět proklouzne do temnoty

Tlustobřich

Pochází z Mauricia - buclatý nelétavý pták a načechraným peřím je schopen před nebezpečím zmizet a opět se zjevit jinde (jako Fénix). Mudlové si jeho existence byli vědomi a nazývali jej dodo. A díky jeho schopnosti mizet jsou přesvědčeni, že jej vyhubili
Tlustočerv

Silný hnědý červ až 30 cm dlouhý, který se prakticky nepohybuje. Žije ve vlhkých příkopech a je naprosto nezajímavý

Troll

Hrůzostrašné, ale hloupé stvoření až tři a půl metru vysoké a vážící víc než tunu, se často chová agresivně a nepředvídatelně. Pocházejí ze Skandinávie, ale dnes žijí v Británii, Irsku i jiných oblastech severní Evropy. Známe tři druh trollů Horský je světlešedý s holou hlavou Lesní je světlezelený a někdy s zelenými či hnědými vlasy říční je načervenalý s krátkými rohy a občas chlupatý Největší a nejnebezpečnější je horský. Živí se syrovým masem a nejsou vybíraví - berou jak divou zvěř, tak lidi.
Trpaslíci

Běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Dorůstá 30 cm, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé, kostnaté nohy. Zbavíte se jich buď dlaždičounem nebo je roztočíte ve vzduchu, až se mu zamotá hlava a pak jej přehodíte co nejdál přes

Víla
 

Obecně: víly neboli rusalky, jsou svůdná stvoření, které mají svůj původ v Evropě. Jsou to půvabné mladé dívky- nebo tak alespoň vypadají. Jejich krása je přímo závratná a dokáže přimět muže k nejrůznějším pošetilostem. Mají dlouhé vlasy, jež jsou tak světlé, že se zdají být bílé. Poznámka: na Mistrovství světa ve Famfrpálu si právě Bulhaři zvolili za svého maskota víly. HP: Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a je využívána kouzelníky především k dekoraci. Žije v lesích na pasekách a je vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců (např. auguroni..) má hašteřivou povahu, ale protože je velmi marnivá, zkrotne, má-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit !!! Rozmnožuje se kladením vajec. Také se dokážou velice rozlítit jak předvedli na Mistrovství světa ve famfrpálu.

Vlkodlak
 

Se vyskytuje po celém světě a lidé se ve vlkodlaky mění pouze, pokud je pokouše. Dosud není znám účinný lék, třebaže v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou. Přenáší se dědičně nebo kousnutím. Byl jím Lupin

Všudylezka

Drobní cizopasníci - jako drobný krab s velkými tesáky. Přitahují je kouzla a usadí se v peří nebo kožešině tvorů jako hafoſové nebo auguroni. V kouzelnických obydlích napadají kouzelné předměty a postupně se prokoušou až k magickému jádru nebo v kotlících polykají zbytky lektvarů - zvláště tyto se likvidují obtížně (záleží na lektvaru co pozřely), jinak jsou snadno zničitelné jakýmkoliv prodávaným značkovým lektvarem.
Zlatonoska
 

Má toto označení, protože její zajetí nebo zranění se přísně trestá!! Je to neobyčejně vzácný a chráněný ptačí druh. Je dokonale kulatá s velmi tenkým dlouhým zobákem, očima lesklýma a barvou podobnýma rubínům. Je dokonalý a neobyčejně rychlý letec. Její pírka a oči jsou tak ceněným artiklem, až byla málem vyhubena. Jedním z významných faktorů záchrany bylo i její nahrazení Zlatonkou ve famfrpálu
Zmíráček
 

Malý modře skvrnitý ptáček, který se živí drobným hmyzem severní Evropy a Severní Ameriky. Nevydá jediný zvuk až do okamžiku své smrti, kdy vyrazí táhlý skřek složený ze všech zvuků, jaké kdy slyšel, zopakované pozpátku. Pírka zmíráčka se užívají k přípravě veritasér a paměťových lektvarů

Černovřes
 

Anglicky také Horklump.Pochází ze Skandinávie, ale dnes je doma v celé severní Evropě. Podobá se masité narůžovělé houbě, pokryté řídkými a pevnými černými štětinami. Rychle se rozmnožuje a během několika dnů kompletně zamoří průměrně velkou zahradu. Místo kořínků chapadélky hledá dešťovky a sám je oblíbenou potravou trpaslíků

Čmelotrysk
 

Anglicky se jmenuje Glumbumble.Je létající hmyz severní Evropy s hebkými šedými chlupy, který produkuje šťávu s melancholickým účinkem a užívá se jí jako léku proti hysterii vyvolané požitím listů horečníku. Pokud se dostanou do úlu, má to katastrofální následky pro med. Hnízdí v tmavých a opuštěných koutech - duté stromy nebo jeskyně. Živí se kopřivami.

Ďasovec
 

Světlezelený rohatý vodní démon jezer Irska a Británie. Agresivně se chová ke kouzelníkům i mudlům, občas si jej jezerní lidé dokáží ochočit. Živí se drobnými rybkami a dlouhé prsty dokáží vyvinout mocný stisk, ale snadno se zlomí.
Šotek

 

Žijí pouze v Británii a Irsku a často jsou zaměňováni s rarachy - neumějí však létat a jsou tmavohnědí až černí. Společný je jim ale groteskní smysl pro humor. Libují si ve vlhkém a bažinatém terénu a mláďata se líhnou plně zformovaná, asi 3 cm dlouhá.

Hypogryf

Hypogryf (Hippogrif) Je původem z Evropy, ale dnes je již po celém světě. Přední polovina těla vypadá jako obrovský orel i s křídly a zadní část jako kůn. Dá se ochočit, ale musíte k tomu potřebovat silnou vůli a trpělivost. A také dostatek mlsků. K tvorovi se přibližujeme s pohledem upřeným do očí - úklona je projevem dobrého úmyslu. Jestliže ji opětuje, je bezpečné se přiblížit. Jestli se neukloní, není projevem zbabělosti uprchnout do bezpečí. Živí se hmyzem a drobnými ptáky a savci. Snáší jedno velké, křehké vejce.

 Mantichora

Nanejvýš nebezpečná řecká nestvůra a lidskou hlavou, lvím tělem a štířím ocasem. Je stejně vzácná a nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že při požírání ulovené kořisti si polohlasně prozpěvuje. Její kůže odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí ocasem přináší okamžitou smrt.
Mečoroh

Vyskytuje se v horských oblastech Evropy. Je to mohutné zvíře s šedočervenou srstí a hrbem n hřbetě a hlavu zdobí dva velice dlouhé a ostré rohy. Má neobyčejně útočnou povahu. Ani trollové si s nimi vždy neporadí. Rozemleté rohy jsou přísadou lektvarů a pro obtížné získávání jsou neuvěřitelně drahé. Kůže je pevnější než dračí a odpuzuje většinu kouzel.

Pětinoh

Známý i jako chlupatý MacBoon. Je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která miluje zvlášť lidské maso. Žije jen na ostrově Drear u pobřeží severního Skotska a tak se toto stalo nezakreslitelným teritoriem. Připomíná rudohnědou chlupatou hvězdici na stejně chlupatých pěti nohách zakončených kopyty. Postoj nohou jako u pavouka.
 Yetti
 

Pochází z Tibetu a je považován za příbuzného trollů, ale ještě nikdo se nedostal tak blízko, aby mohl provést odborné testy.

Třaskavý skvorejš

Třaskaví skvorejši vypadají jako divní humři bez krunýře, jsou bledí a slizcí, nemají vidět hlavu a nohy jim trčí z nejpodivnějších míst. Velmi páchnou. Samci mají na třaskavém zadku jedové trny a samice zase bradavky, kterými pravděpodobně sají krev. Na zadní části těla mají třaskavý zadek, pomocí kterého se i pohybují - když jim z toho zadku vyšlehnou jiskry, popoletí o pár cm dopředu. Pokud stojíte v jeho blízkosti, může vás i popálit, ale pouze tehdy, když se chce pohybovat. Skvorejši velmi rychle rostou a mohou se mezi sebou i pozabíjet.

 

02.07.2007 06:45:00
zlanonka
ICQ: 404079346404079346
Omlouváme se za chyby. Děkujeme za návštěvu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one